moje zkušenost - obě děti byly nešťastné, že se počuraly. I mimino je nešťastné, že se počurá.
Syn byl extra urputný odplínkvač - plíny přestal chtít v 18 měsících, týden to bylo drsný - ale zavedla jsem třikrát a dost, tj. troje počurané punčocháče a pak plínka (byť to bylo trochu s násilím, on prostě plínu už nechtěl). Trvalo to týden. Pak se to ustálilo, ale ještě 3 měsíce jsem musela hlídat hodinky já a připomínat. Neptala jsem se, jestli se mu chce, ale velela jsem "běž se vyčurat" "pojď se vyčurat". Na otázku "chce se ti" totiž vždy odpověděl "ne", byť se za 5 minut počural. Zhruba jsem znala jeho rytmy, takže jsem ho rozhodně nevodila na záchod co 15 minut (naše 4 měsíční miminko čurá co 20-40 minut, když je bdělé... větší dítě by mělo být schopné čurat ve větších intervalech).
druhorozená je dvouletá teď, počurá se tak jednou za týden, 14 dnů, bez plínek je od nějakých 15 měsíců (nevím to přesně, odplenkovala se tak nějak mimochodem za pochodu). Když se počurá, utře to po sobě a převlíkne se. A ujistí se, že se nezlobím.
Ty sama musíš cítit, jestli na to má, jestli si umí říct, nebo jestli je to tvoje ambice a ona se jen snaží vyhovět. Zkusila bych tréninkové kalhotky - není to plena, nezadrží to na hodiny čurání, ale při té nehodě, kdy je zabraná do hry, to nepustí na tepláčky a do bačkor a dcerka to může hned pořešit převléknutím. Tréninkovky vypadají jako normální kalhotky, takže to pro dítě není ani ponižující (pokud bere plínku jako něco, co už nosit prostě nechce - první dítě takové bylo, druhé bez problémů akceptovalo plínky na cesty do auta či na noc...).