Já být tebou, tak bych vydržela. Stalo se mi totéž u třetího dítěte - měla jméno dlouho vybrané, moc se mi líbilo...a pak mi najednou nešlo z pusy. Ještě po roce jsem si občas říkala, jestli jsem neměla dát jiné jméno. Ale teď musím říct, že mu fakt sedí a neumím si ho představit s jiným jménem.
A teď, když nad tím přemýšlím, stalo se mi to vlastně i u dcery (první dítě), tam mi na "zvyknutí si" stačil jenom asi měsíc. U druhého to šlo hned.
Myslím, že používání jména souvisí s tím, jak si na dítě zvykáme a sžíváme se s ním. A je fakt, že u třetího jsem s tím měla největší problém kvůli náročným okolnostem, které jeho narození provázely.