U prvorozeného jsem o tom vůbec nic nevěděla, takže asi druhý den mu ho snesli skalpelem. Čistila jsem pak lihem, už si nepamatuju, jak dlouho se mu to hojilo.
U druhorozeného jsem se o to předem také nezajímala, nějak mě to vůbec nenapadlo. Když se mě pak dětská v porodnici ZEPTALA, zda ho chci nechat odpadnout nebo snést, byla jsem tak překvapená, že jsem jen řekla, že nevím, že si to promyslím.
A začala jsem lovit v paměti, co jsem kdy na tohle téma četla a slyšela. Pak mi došlo, že doma rozeným dětem přeci taky nikdo nic neřeže, u zvířat to samé... a měla jsem jasno.
Nicméně když se mě doktorka druhý den zeptala znova, tak jsem se pro jistotu zeptala, jaká je péče při přirozeném odpadnutí. Vše mi vysvětlila, řekla v jakém případě neodkladně na pohotovost...

Pahýlek odpadnul sám 6.den po porodu. Také měl na šňůře tu plastovou svorku, takže jsem se trochu bála, aby se to tím nestrhlo. Plenku jsem zapínala ohnutou pod pupíkem. Čistit lihem jsem začala až po odpadnutí. Měl na tom takový skoro odloupnutý stroupek, který 10.den po narození opatrně lihem a štětičkou odstranila PA, aby mohl pupík dýchat a lépe se hojit.

Co jsem se bavila s jinou maminkou, tak té možnost nechat pupík odpadnout vůbec nedali...
ehm, evidentně jsem měla nálepku "té alternativní", tak se ke mně chovali automaticky jinak Jo, bylo to v Benešově :)