Naše dcera kečup miluje, je schopná dát si ho i k bramborové kaši. Když byla malá, tak jsem ho schovávala a tvrdila, že došel. Teď už to tak neřeším, asi jsem otupěla, už je jí 7 let. Jinak když se učila mluvit a sem tam vytvořila nějakou tu zkomoleninu, říkala místo kečup KEPÍK. Potom velmi krátce kepuč (to řekla asi třikrát) a pak už rovnou správně. Ale kepík se u nás na dlouhý čas ujal, až nedávno to dceři začalo vadit a nechce to slyšet, patrně se zpětně stydí za své časné neumělé projevy.