Myslím že k nikomu, asi bych přemýšlela jak si pomoct sama, případně myslela na svojí rodinu. Nevěřím že by nějaký modlení pomohlo.
Spíš by mě zajímalo. Nevím teda jestli to tak funguje u všech, ale moje "teta" šílená, ale opravdu šílená pánbíčkářka (nesměli jsme před ní přítelem říkal že bydlíme spolu, a nejsme manželé, největší hukot byl když se jí doneslo že jsem těhotná ) No tak tahle "teta" se při "hříchu" vyvzpovídala a bylo jí odpuštěno. To jako na všechno zapomenete, a neřešíte? Z mého hlediska, když něco provedu, tak s tím musím žít, musím se s tím vyrovnat sama a nést následky. Věřící to někomu řeknou a hotovo? Nebo jak to funguje, myslím tím psychicky.....