Kudlo (jejda,to zní hrozně ne? ),
ono pro mě za svobodna a se ženatým je rozdíl....ale to může být jen můj pohled. A jestli to z mého příspěvku vypadalo, že zobecňuji, nebo hážu všechny věřící do jednoho pytle, tak to jsem to tak nemyslela - někdy mi utíkají myšlenky a psát tak rychle neumím... Ono mě by to bylo ve skutečnosti dost jedno, kdo chce narušit manželství, ať už fungující nebo nefungující tím, že s tím ženatým mužem otěhotní, ať to udělá, je to jeho svědomí. Já jsem do popisovaného páru takto "vrtla" právě z důvodu, že tak nahlas slečna odsuzovala. Nicméně byť se říká, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě...já spíš tedy věřím na jakousi spravedlnost danou nevím čím, snad zákony přírody nebo co... tak bohužel to tomuto páru nijak moc neklape.
Já zase jsem si říkala, že pokud spolu máme být, tak na to nepotřebujem papír, a za ty roky se dostatečně dobře poznáme, že budem vědět, jací jsme, a zda jsme schopni tolerovat svoje chyby a nedostatky. Ty má opravdu každý. A pak, když budem chtít to stmelit svatbou, tak to uděláme. No a v tom právě vidím tu obrovskou výhodu toho života na tzv. psí knížku, že oba dva mají čas na to se dobře poznat, zkusit spolu zažít nejen tu prvotní zamilovanost, ale i hádky, spory, skutečné problémy, krize nejen ve vztahu jako takovém (tím myslím citovou stránku), ale i vnější vlivy, které mohou značně ovlivnit chování a jednání... zkrátka opravdu si projít tím dobrým, i zlým. A pak teprve vědět, zda je vztah natolik silný, aby to vše přestál. Jestli to někdo stmelí manželstvím, nebo chce žít ve volném svazku, to je každého věc. My se vzali jednak že jsme cítili, že to našemu vztahu dá ještě větší váhu, a taky že jsme konečně chtěli a mohli mít děti, tak aby náhodou někdy se nenašel někdo, kdo by jim dal "vyžrat" že jsou třeba nemanželské. Ono zlých lidí se pořád najde dost, a to, že já neřeším, zda je to či ono dítě narozeno v manželství nebo ne, neznamená, že to neřeší nikdo. Bohužel, i tací jsou.