Gabriella - už mě napadlo o tom přemýšlet, jak se mé manželství podepsalo na dětech. To je na samostatné téma. Ale u dcery vidím, že dělá stejné chyby, jako jsem dělala já a někdy toho je na ní tolik, že se mi nad jejím životem chce brečet. A u syna vidím tatínkovo chování - v ještě vylepšeném provedení. Mám strach, že až v jeho případě opadne zamilovanost, tak od něj jeho partnerka prostě uteče. U třetího dítěte se modlím, aby nakonec zvítězil rozum a soud rozhodl do svěření do mé péče, aby jí otec nezvládl "předat svůj vzor" - tedy postoj k tomu, jak to má vypadat v rodině. Tedy se snažím, aby aspoň ta malá žila část života v normální rodině, kde se k sobě všichni slušně chovají a nechávají si svůj prostor. Kde si pomáhají a kam se člověk těší a žije beze strachu. Nevím, jestli se mi to povede.