Jano, jak to čtu, napadá mě otázka, existují ještě vůbec "normální" rodiny, kde je těm lidem dobře? Proč se tohle stává? Ráno jsem jela do práce a o všem přemýšlela a bylo mi jasné, že raději bych do konce života žila sama v garsonce a i s tím, že už nidy neuvdím své starší děti, protože se odvrátily, ale nikdy už ne zpátky... Jestli mám takové děti, že by mě raději viděli polomrtvou vedle otce, než spokojenou s někým jiným, nebo i samotnou, tak to je hrozné zjištění a..... napadají mě takové myšlenky, proč jsem vlastně ty děti měla a proč jsem jim obětovala ten život... proč.. já nevím, teď prostě nevím