Diskusi jsem nedočítala, jen přidám můj názor. Nemyslím, že by jedno nebo druhé manželství muselo být Pánu Bohu milejší. Miluje nás přesně takové jací jsme, i s našimi chybamy a pády. Přirovnám to trochu k mateřské lásce- pokud by ty dámy v uvedených manželstvích byly tvé dcery, byla by ti ta první milejší, protože ona si to uspořádala dobře? A láska boží je na rozdíl od té lidské dokonalá.
Ad svátost manželství- chápu to tak, že Bůh mi nabízí cestu- osvědčenou, dobrou, ale je na mém svobodném rozhodnutí, jestli ji využiju. Ani to, že se vydám touto nabízenou cestou mi ale nezaručuje, že vše půjde skvěle a to zejména, když se na jeho další návody a rady např. ohledně lásky, úcty, věrnosti, atd. vybodnu. Rozhodně neplatí, že křesťan procupitá do božího království snadno, lhostejno čím je obtížen, zatímco pohan, byť "svatý" má prostě smůlu a půjde se smažit. To jsou bohužel hluboce zakořeněné omyly. Lidé z rozvedených církevních sňatků nejsou v kostele nijak pohrdáni nebo odsouváni.