1. kazuistika:
17tileté soužití na psí knížku. Muž přírodovědec, žena překladatelka.
Dvě děti - kluk a holka. Všichni, až na muže pokřtěni, ale praktikující jen sporadicky.
Mají se rádi, umí soucítit s lidskými i zvířecími bytostmi, děti výtečně prospívají ve škole, jsou hodné, relativně poslušné, sebevědomé, ale neagresivní...
Prarodiče těchto dětí vedli své děti k lidskosti, altruismu, ke vzdělání, ke zdravému sebevědomí i k Pánubohu...

2. katuistika:
5 let manželství uzavřeného před Bohem. Muž doktor inženýr, žena lékařka.
Jedno dítě v batolecím věku.
Nedlouho po svatbě muž ženu poprvé udeřil. Psychické a fyzické týrání se stupňovalo. Holka nevydržela, trvalo rok, než se vymanila z manželství a léta trvá její trauma. Dítě je tím doživotně poznamenáno...

Jsem si vědoma toho, že oba modely v různých obdobách existují u psí knížky i v manželství, co mě však zajímá je:
PROČ JE LEPŠÍ A OČ JE LEPŠÍ A PÁNUBOHU MILEJŠÍ UVEDENÉ MANŽELSTVÍ? Proč je soužití lidí z kazuistiky č. 1 špatné, horší než soužití lidí z kazuistiky č. 2.
Čistě z křesťanského hlediska - zajímalo by mě to.
Jsem věřící, ale jsou věci, které mi hlava nebere...

Fráze a biblické citáty na toto téma znám, takže prosím čistě o nezasvěcený, lidský názor.
Zkuste si představit, že se v podobné situaci (jedné nebo druhé) nachází vaše dítě - zatratíte ho, když se rozvede, popř. když se nevdá?