Taky Ti děkuji za povzbuzení. Já jsem bohužel člověk, který vždy počítá s horší variantou. Trochu mě to naučily i ty naše vykloubené kyčle co jsme měly. Tenkrát když malá dostala ty řemínky, tak jsem z toho byla špatná, ale rychle jsem se stím srovnala, nebylo to tak špatné, jak to vypadalo. Pan dr. mi tenkrát řekl, že si myslí, že to určitě pomůže a když jsem se ho ptala co nastane když to nepomůže. Nechtěl mi to říct, že to zatím nebudeme řešit, zbytečně bych se stresovala(myslel to dobře). A já jsem nepátrala. Při následné trakci, jsem byla docela v šoku, jak jsem to nečekala a nevěděla o co jde. Myslela jsem, že jsem si šáhla na dno, ale co se ve mě děje teď... Mám opravdu strach, že to malá odskáče (taky ty neustálé rentgeny již od malička a teď jich snad ještě přibude)