Zajímalo by mě kolik z lidí co operují "děcáky praskajícími ve švech" skutečně dítě adoptovali. Mám pocit, že to vidíte trochu moc jednoduše jakože děti v děcákách jsou no tak zajdu na úřad vyplním papíry a jdu domů pomalu už skoro s dítětem prostě hotovka. Jenže takhle to nechodí. Adopce je zdlouhavý proces, náročný jak na psychiku tak čas a ty děcáky jsou sice přeplněné, jenže dětma, které nejsou právně volné, tudíž tyhle děti, se z děcáku ven nedostanou a to i přesto, že pořadník čekatelů na adopci je už teď tak nehorázně dlouhý, že situace je bohužel taková, že někteří schválení žadatelé se taky už dítěte nikdy nedočkají přestože veškeré podmínky splnili. (Naprosto čerstvá zkušenost. Jedna dcera adoptovaná, druhá žádost schválena, ale nakonec z ní nic nebude. Jak nám bylo sděleno už je pořadník tak dlouhý, že i když se snaží upřednostňovat bezdětné páry nejspíš ani ty se všichni nedočkají, pak samozřejmě chápou i to, že rodiče chtějí dopřát dítěti sourozence, takže kde to jde tam se snaží vyhovět, ale rodina se dvěma dětmi už je braná jako kompletní, protože prostě všem vyhovět nelze).

Takže to není tak že "plné děcáky" + "veledlouhé seznamy žadatelů" = spousta šťastných rodin. Bohužel.

Čili tolik k tomu, jak tu někdo psal, že nechápe proč takové "skopičiny" když děcáky jsou plné. (samozřejmě věřím, že taková hvězda, když se rozhodne, bude mít do adopce dětí kolik chce i bez čekání, ale to je zas trochu jiná story. Já mluvím s ohledem na normální běžné rodiny a náhradní mateřství vidím v některých řípadech jako jedinou šanci na splnění snu o rodině, takže proč ne.)