Je to tak, opravdu jsem poslouchala na slovo a neslyšela nic jiného. Bylo to fakt strašně zvláštní, rozhodně nemůžu říct nepříjemné, dělalo mi skoro radost se podvolovat příkazům hypnotizérky. A necítila jsem se ani jako bdělá, ani jako spící, byl to prostě stav mysli úplně odlišný od jakékoli jiné mé zkušenosti.
Příkazy byly ovšem naprosto nevinné, třeba zvedněte levou ruku do úrovně ramene, řekněte svou oblíbenou barvu... a já prostě musela okamžitě poslechnout. Divné bylo třeba "teď nemůžete pohnout jazykem". A pak nějaké chození a tak, a za nějakou dobu "řekněte .." já už nevím co. A já fakt tím jazykem nedokázala hnout, to bylo hnusný, fakt jsem se s jazykem prala a byl jak ochrnutý. No, pak mi ho zas vysvobodila:)

Ona si se mnou pak ještě soukromě promluvila, řekla mi právě, že jsem zhypnotizovatelná strašně dobře a mohla bych toho využít např. jako perfektní analgezie u porodu, že ma mě by to skutečně fungovalo.
A vysvětlila mi i to, že jsem byla zhypnotizovaná rychle jak pro přirozenou dispozici, tak také proto, že jsem do toho šla zcela dobrovolně a navíc s naprosttou důvěrou v její osobu. Že u pacientů jí to trvá déle, protože ji osobně neznají tak dobře a jsou ostražitější.
A že se také nemám bát, že by mě někdo mohl přimět k něčemu v rozporu s mým svědomím, to prý prostě nejde zlomit. Ale že by se mi spíš mohlo stát, že sama sebe třeba neznám tak dokonale a třeba bych k něčemu nedobrému měla sklon, který udržím na uzdě svým vědomím, ale hypnóza by ho mohla odbrzdit, tak ať si pečlivě vybírám, komu se svěřím do rukou. Zneužít to prostě lze.