Mono,
jistě že když zvládnu porodit sama, když zvládnu doma chřipku sama, když si zvládnu opravit auto sama, když se zvládnu rozkojit sama, tak nemusím vyhledat žádného odborníka. O tom žádná.
Ale ten pár to sám nezvládá, tj. není to pro ně tak snadné, jak by asi bylo pro Tebe a Tvého muže, se "prostě domluvit".
Když něco nejde, tak si nechám pomoct. Ale odmítání poradny, i to co tady píšeš, je prostě takový ten typický postoj "nejsem přece blázen, abych chodil ke cvokařovi" a naprosto zbytečný, takhle se doma lidi trápí s depresema, manželskýma problémama atd., protože jsou prostě příliš hrdí na to, aby si přiznali, že mají problém, sami na něj nestačí a že existuje člověk, co by jim s ním mohl pomoct.
Co můžou ztratit? Když jim v poradně nepomůžou (jasně, i to se může stát), tak to bude šul nul, budou na tom jako teď. Když jim poradí, mohou na tom být o sto procent líp. Tak proč se tomu bránit?