Rapiti,
my ale zkrátka a dobře nevíme, jak to u nich skutečně vypadá. Jestli ona prostě předtím roky "nějak vydržela" že on měl nižší frekvenci a tak si na to zvykl že to je jako OK, a teď v těhotenství (a ještě k tomu když první 4 měsíce nemohla) začala naléhat, tak mu to může být divný a může to brát jako hormonální záležitost.
Lidi fakt mají velmi často problémy si vysvětlit, že je SKUTEČNĚ problém a že je tak velký, že pokud se nevyřeší, tak dojde k rozchodu, prostě to ten druhej nepochopí, nedocvakne mu, že ta ženská, co deset let třeba soustavně nějak pobrblává teď už brblá jinak a situace vyžaduje rázné řešení. Ona i situace "drahý, půjdem do poradny" může proběhnout tisíci možnými způsoby a lidi jsou různí, reagujou různě. Taky jsou u nás poradny, psychologové apod. stále zatíženi určitým stigmatem, hodně lidí se tomu brání "já nejsem blázen" atd.
Osobně si myslím, že by bylo přínosné, i kdyby ona nějakého odborníka navštívila sama. Už jen to, že jí někdo nabídne neangažovaný pohled, třeba poradí, jak s manželem efektivněji o tématu komunikovat, objasní jí možné jeho bloky, nebo situaci nějak zhodnotí, pomůže jí ujasnit si priority, to může pomoct. Když nejde hnout s tím druhým, bývá zkrátka prospěšné zaměřit se na sebe, ujasnit si strategie, co a jak chci, co už nejsem ochoten akceptovat, jak to řešit atd.