My měli v dětství to samé, ale nikdy mi nešlo na rozum, že si táta často stěžuje: "To je hrozný, já si nikdy nemůžu dát čerstvej chleba, protože musíme dojídat ten starej." Říkala jsem si - tak proč ho jí? Proč si nedá ten čerstvý? On je přece dospělý, tak si může dělat co chce? (Prostě ho řídil pocit povinnosti...) My čerstvý chleba nakrájíme a dáme do mrazáku (rohlíky tam dáváme taky) - pak si bereme jen tolik, kolik zrovna sníme; když se nechá přirozeně rozmrazit, je jako čerstvý, když spěchám, rozmrazím ho v mikrovlnce (a rohlíky si ráda rozpékám ).