Ecim,
no, on problém není v tom, že bych hledala nebo chtěla "nevážný" vztah, jen si pod tím pojmem "vážný vztah" představuju asi něco úplně jiného než ty.
A pro tuto chvíli je vedlejší, že mi tvůj požadavek na to, aby měl partner VŠ přišel "vymaštěný".
Já prostě nechci sedět doma a dělat někomu teplý večeře, ne že bych to neuměla, občas mne to i baví, ale mne děsí jakýkoli stereotyp, nedokážu si představit např. "těšení" se na to, až za šedesát let splatíme s chlapem hypotéku a budeme moct jet na dovolenou k moři (pozor, nepohrdám lidmi, co takhle žijou, jen píšu svůj postoj a názor - každý jsme nějaký a když jim to vyhovuje, proč ne).
Pro mne je vážný vztah něco docela jinýho. Možná i proto, že mi všichni chlapi v životě zůstávají. Moje vztahy byly VŽDYCKY vážný, protože jsou napořád, jak s chlapy, tak s přáteli obojího pohlaví - za celý život jsem jen dvakrát někoho "odstřihávala", protože mne zklamal a v jednom případě bych na to byla i ochotna zapomenout, kdyby se dotyčný omluvil.
Takže nejde o "vážnost" nebo "nevážnost", ale o představu té "vážnosti". Já k ní prostě jen nepotřebuju teplo rodinnýho krbu, manželství a společný děti.