Hilly, já Ti ani nevím Kvůli slabým nožičkám nám ortoped poručil chodit klidně ob den plavat, tak jsme chodili. Manžel jí vždycky sundal pásek a hodil jí ho kus dál a ona měla pro něj doplavat... Nějak postupně zjistila, že jí to jde líp pod vodou. Potom ve školce měli plavání a tam si ji trenér vyloženě oblíbil, že je houževnatá, s radostí spolupracuje... učil ji "dýchání" či spíš nedýchání pod vodou, skákání šipek... Bylo nám doporučený, aby se plavání dál věnovala a opravdu jsme chtěli, ale vloni si vymamlasila těžký úraz ruky, kterou měla dvakrát operovanou... tak jsme plavání "pověsili na hřebík", ale možná příští rok zase najdeme odvahu a přihlásíme ji do plavání na plavečák...