Nel
to je douhý příběh, co jsem tu už vyprávěla. Starší děti (29 a 31) mají pocit, že jsem se o ně přestala zajímat a starat, když odešly na vysokou a že potřebovaly mámu a že ji neměly - že jsem se o ně málo starala. Nebyla jsem dobrá máma. Já to nemám sílu komentovat - žila jsem pro děti, nic jiného v mém životě nebylo a najednou se dozvím - ano, do mých 20ti jsi byla ta nejlepší máma, ale jak jsem odešel(a) na vejšku, tak už to nestálo za nic - měla jsi se starat jinak a víc. Chybělas mi.
Co jsem dělala? Měla další dítě (rozdíl 20 let), šla dělat, když mu bylo 6týdnů, protože manžel mi řekl, jak si představuju mít další dítě, když mám povinnost se starat o ty starší (studující) a ne se válet doma, že on za mě a dítě neutratí peníze, co má připravené na stavbu domu! Že on mě živit nebude. A jak, to jako z mateřský chceš jít rovnou do důchodu? Kdo si myslíš, že tě pak zaměstná?
Hm, tak jsem šla pracovat hned a přestala ho mít ráda, dětem posílala peníze a tady se starala o tu malou a sháněla paní na hlídání. A přestala mít ráda, už jsem ho nikdy neměla ráda, jen jsem si plnila povinnosti, starší odešli do Prahy a já měla tu malinkou, moc práce a své psaní. A byla špatná máma.
Teď mám pocit, že bych měla začít konečně žít svůj život a pro sebe, ne pro ty druhé kolem. Bolí mě postoj dětí, ale na druhou stranu, mají právo to tak vnímat