Když jsem utíkala od manžela, bylo me neskutečně zle nejen psychicky, ale i fyzicky. Měla jsem pocit, že už to není k zvládnutí a že už mi jde o život, že za chvíli přijdu i o práci, kterou jsem přestávala zvládat, jakoby se i stahovala smyčka kolem krku. Žila jsem s ním 32 let, z takového vztahu odejít bylo nad mé síly, ale musela jsem, když jsem chtěla přežít.
Tři měsíce se vzpamatovávám a nyní musím vyřešit další kapitolu - rozvod. Není o čem uvažovat, to řešení je jednoznačné, ale jak se rozvést s manipulátorem, který se rozvádět nechce za žádnou cenu? Pročetla jsem různé články a teprve teď opadává ta mlha kolem mě - 32 let jsem žila s patologickým manipulátorem a jediné, čemu se ještě dokáží divit je, jak to, že jsem se z toho nezbláznila a přežila to? Je tato skutečnost dost pádný důvodem k rozvodu? On ovlivňuej i naši dceru, manipuluje jejím myšlením a vůlí a letitý výsledek jeho působení vidím naprosto jasně u starších děti, které nejsou schopny samostatných úvah a jen reprodukují svého otce. Nedivím se již ničemu po tom, co jsem si zažila, ale jak ten svůj útěk dokončit, poradíte? Mám strach (a manžel i vyhrožuje), že se nakonec obrátí vše proti mě, jak jsem s ním byla celý život zvylá. Mé okolí mě utvrzuje v tom, že jsem normální člověk, ale já si přesto uvědomuji svou nabouranou psychiku těmi prožitými lety (neustálý strach, podvědomé obranné reakce, "blok" v komunikaci, nedůvěra, pocity, že situaci nezvládnu a že se nic nedá změnit, atd.) a v téhle me situaci řešit rozvod s člověkem, který se zuby nehty brání rozdělení majetku a péče o dítě je pro mě další hrůza, jak se tohle dá ve zdraví zvládnout? Jiné řešení ta situace nemá, ale JAK to prostě zvládnout, přežít??? Máte někdo zkušenosti??