"a když už se objeví někdo s kým je nám fajn a klape to, tak si toho vážit"
No právě
Já tu nechci působit moc "rozmachaně", jako že "co bych po 40 chtěla" a "co by za to jiný daly", ale problém je právě v tom, že ve 20 byl člověk rád, že s ním vůbec někdo je.
Teď, KDYŽ UŽ bych si po jednom rozvodu a jednom bolestném rozchodu někoho PUSTILA do srdce a do života, jak jsem zjistila, mám na něj samozřejmě poněkud větší nároky. Totiž - že abych mu byla schopná leccos tolerovat, musí to být natolik vyváženo jinejma pozitivama...že asi zůstanu sama