Milé dámy,
rodila jsem v Motole v září 2001, po vlastním uvážení, i přesto, že jsem původně uvažovala o CAPu (vyděsila mě možnost, že nebudou mít zrovna volnou porodní místnost a budu muset skončit za dveřmi na Bulovce....). Měla jsem připravený porodní plán, který jsem podle doporučení předala v písemné podobě při příjmu, kopii jsme navíc měli sebou. Musím říct, že porodní úspěch měl v Motole velký úspěch, veškerý porodní i ošetřovatelský personál se ke mně v rámci možností choval dle mých představ upřesněných v porodním plánu - zatahovací dveře u porodního boxu jsem měla - jako jediná rodička - zavřené, mediky jsem ani nezahlédla, představit se mi v průběhu porodu přišli všichni, kdo se kolem lůžka jen mihli, porodníci a anesteziolog se mnou konzultovali všechny detaily, jako zda je oxytocin skutečně nutný, zda už budeme řezat nebo zkusíme ještě epidurál na rychlejší otevření (celkem jsem rodila 42 hodiny, počítáno od příjmu s prasklou vodou, porod byl vyvolán a ve finální fázi i urychlen s pomocí epidurálu), pediatr se přišel ještě před samotným porodem také představit a dohodli jsme se na přístupu pro případ, že vše půjde, jak má i pro případ, že budou komplikace. Porod samotný proběhl v klasické porodní poloze, zcela bezproblémově. Podle dohody jsem byla téměř po celou dobu na sále na balónu (i s monitorem a oxytocinem na kapačce, i přes nechuť středního zdravotního personálu, ale dohodli jsme se díky přítomnosti tatínka). Tuto polohu jsem střídala s pobytem ve sprše (bylo nutno sejmout monitorovací pás, odpojit kapačku...). Ať už v Motole nebo kdekoli jinde, doporučuji dostavit se k porodu a) poučená o možnostech, které mi současné české zdravotnictví nabízí a poskytuje (technika, medikalizace ano/ne zbytná, polohy, povinnost a práva rodičky, rodinných příslušníků a zdravotnického personálu, b) připravená na diskusi (nutnon počítat s variantami přístupu lékařů a spol. podle vývoje porodu, c) s otcem dítěte (jednání personálu po celou dobu porodu). K poučené a vstřícné rodičce se alespoň v Motole chovají velmi slušně. Po porodu: holčičku jsem hned dostala k prsu, byli jsme všichni spolu asi hodinu, na šestinedělí mi ji přivezli po 2 hodinách. Šestinedělí: úžasné dětské sestry, příšerné ženské sestry. Z porodnice jsem odcházela, aniž bych měla pocit, že jsem rodila (žádné strašlivé historky o příšerném porodu), zato se zády odrovnanými z postele na šestinedělí. Myslím, že se přístup k rodičkám bude nejen v Motole stále zlepšovat, pokud jsou ochotni vás jako rodičku respektovat i ve velmi konzervativním Motole, musí to jít všude! Rodičkám zdar, optimistkám zvlášť!