já jsem nevěřící, ale jednou mi Bůh pomohl.. Když už jsem nevěděla kudy kam, v myšlenkách jsem se na něj obrátila a pomohlo to. Nikdo jiný by mi v té situaci nedokázal pomoci. Byla to jen berlička pro mne samou, v podstatě jsem se s tou situací vyrovnala sama, jen jsem v tu chvíli nevěřila, že to dokážu. Pokud někdo věří v Boha, měl by ho asi hledat v sobě a ne ve faráři, potažmo v církvi.
Bůh je dle mého imaginární "přítelkyně" našeho vlastního já, která může (a nemusí) pomoci se citově vyrovnat a smířit se s nastalou situací. Ale vždy je čistě na nás, zda se chceme smiřovat, nebo zda máme bojovat za změnu (pokud máme na tu situaci alespoň nějaký vliv).