To právě není v tom, že nic neděláš a čekáš, že všechno přijde samo. Je to takhle: přeješ si nějaký výsledek, dejme tomu - jen příklad! - partnera na celý život. To je ale jen představitel něčeho hlubšího, po čem toužíš. Proč ho chceš? Ptej se sama sebe. Ptej se pořád dál a dál, až dojdeš k tomu prapůvodu tvého konkrétního přání - dejme tomu, že dojdeš k tomu, že chceš dávat i přijímat opravdovou lásku. Tohle je podle mě to, s čím ti Bůh, ať už ho požádáš (pak to jde rychleji) nebo ne, skutečně průběžně pomáhá. Ta pomoc nespočívá v dohození úžasného chlapa, protože zatím bys třeba tu opravdovou lásku neuměla dát (přijmout). To se možná teprve potřebuješ naučit - třeba např. sama na sobě (přijímat se a milovat přesně taková, jaká jsi); v tom by ti ten chlap nepomohl, ale pomáhají ti právě situace, které zažíváš teď, když ho nemáš (opakuju, že dávám jen příklad, já nečtu diskuse každý den, tak nevím, jak to přesně máš). takže Bůh ti pomáhá přesně s tím, co potřebuješ, abys jednou dosáhla toho, co si přeješ (samozřejmě pokud je to čisté přání, což tohle je); jen se nám často zdá, že nám vůbec nepomáhá, spíš naopak - a teprve po delší době z odstupu lze vysledovat, že to tehdy bylo moc dobře, že se nám stalo to a to nepříjemného...