Breb, domnívám se, doufám tedy, že jsem tvoji otázku pochopila správně. Myslím, že se ptáš na to, co lze od víry v Boha očekávat. Vzhledem k pragmatičnosti tvé povahy jsi to jen formulovala jinak.

Holky už tu psaly, nepomáhá bůh, pomáhá víra. A víra se nedá naučit.

Moje věřící kamarádka, která to má hodně těžký, říká: každé ráno kouknu do nebe a pověsím tam svoji kotvičku a řeknu si - nějak to dnes dopadne, bůh ví, co dělá. A pokud tam tu kotvičku nepověsím hned po ránu, ten den vypadá úplně jinak.

Představit si, že nejsme sami, že sice děláme nějaká rozhodnutí (viz. prachy na charitu), ale dosah nejsme schopní posoudit (podvodníci, prospěch) je myslím to, co potřebuješ za odpověď. Prostě žít podle svého přesvědčení, ale uvědomovat si, že stejně nedohlédneš tam, kde by se dalo jasně říci, že tvé kroky jsou správné, prospěšné...

Nejsi sama, nad námi je něco vyššího, my jen můžeme doufat, že řijeme v souladu s vyšší myšlenkou.

Njn, zní to jak blábol, já vím.