Čtu to tady a nevím, jestli je můj muž manipulátor, mě připadá, že celé naše manželství prochází celou dobu krizí. Byly i hezké chvíle a manželovi se v podstatě nedá nic vytknout, jen pořád tak nějak čekám, kdy se to vždycky pokazí, co bude špatně a mě pak všechno snažení připadá zbytečné. Život k ničemu. Pořád tak nějak sama. Můj manžel mě jménem oslovoval, nikdy mi tedy neříkal zlatíčko, miláčku, lásko, ne že bych to vyžadovala a pateticky si to užívala, to ne, ale třeba jenom tak mimoděk, že by z toho bylo cítit, že je rád, že mě má. Svoji mámu oslovuje mamko, tátu nijak zvlášť, tam vztah v podstatě není. Nejraději si všechno udělá sám, protože ostatní to vždycky "odbydou" a on to potom stejně musí předělat. Navenek naše manželství vypadá úplně normálně.
Proč to všechno píšu, ani nevím, je mi smutno.