chrys:
Tak tady to mám jinak. Můj muž býval vynikající člověk a měla jsem ho moc ráda, byl bezvadný táta. Tak polovinu manželství, pak jako když přehodíš výhybku - něco se stalo a bum, všechno jinak. Já si s hrůzou uvědomovala, že se stalo něco, co poprvé v životě nemohu vůlí ovlivnit, že to jde mimo mě, ničí mi to manželství a já byla úplně bezmocná. A pak následovaly roky, kdy jsem se snažila, někdy více, jindy méně - o své manželství, a pak roky, kdy jsem pochopila marnost toho boje a vzdala to.
Co může takhle změnit člověka? Stres, změna všeho po naší sametové revoluci včetně životního způsobu, úspěch i neúspěch, běh času s stárnutí - to vystupují povahové rysy, které byly dříve třeba potlačeny.
Já ani dnes netvrdím, že to je špatný člověk, naopak. Dokonce ho mám i ráda, ale žít s ním nemohu a nechci. Bývalo mi tak zle, že jsem už chtěla skončit se životem, ne, to doopravdy už zpět nechci. I hodný a starostlivý člověk - může být despotickým a sobeckým manipulátorem, pro kterého je jeho zájem a majetek na prvním místě před člověkem. Proste ne, tohle, co jsem si zažívala, to už nikdy ne.