avokádo:
Já se snažila to manželství nějak žít, nasměrovat správným směrem. Našla a zařizovala nový byt, chtěla mít své zájmy a přátele. Ale když jsem třeba přišla - budu chodit na břišní tance, holky v práci o tom mluvily, už se těším - tak jen co sis to zase vymyslela, takovou blbost, to je přeci pro tlustý ženský a ne pro tebe, a ještě mimo město, to jako proč? Ty a nějaký zájmy? Vždyť ty žádný nemáš - a tak pořád dokola, postupně, až jsem to vzdala a nikam nechodila. Nebo - ty a jet se projet sama na kole? No to ne, mohla by sis mobilem domluvit rande (fungovalo to - nikdy jsem si nedovolila se jet projet na kole sama, ke konci jsem si tu zrůdnost uvědomovala a jednou, když nebyl doma se celý den k tomu odhodlávala - tu odvahu jsem dostala až k večeru, pak jsem jela a bylo to úžasné, po dlouhých letech sama, ale celý den jsem překonávala strach uvnitř člověka - přišlo mi že ještě chvíli a musím se zbláznit).
Jsem 3 měsíce pryč, chodím na zumbu, do sauny, na hokej, pravidelně do bazénu, jezdíme na výlety, do kina a vybírám si teď koncert, chystáme se na ples, a já jen zírám, co všechno je možné :)
Zvířata si jednou také pořídím - to nechávám na dobu, až budu bydlet "ve svém" a ne v pronájmu a budu si to moci dovolit, zatím to není možné, ale zvířata miluju a počítám s nima :)