Tylity jsem moc ráda jestli jsem tě alespoň trochu povzbudila. Víš chtěla jsem dát naději i těm které si myslí že už je pozdě cokoliv změnit.Já už se rok vracím DOMŮ. Tím myslím do bytu který je prozatím tak trochu holobyt, ale vím že všichni spolubydlící / což je pes 2 kocouři a syn/ se nemůžou dočkat až se vrátím
. Samozřejmně je v první řadě zajímá co jsem jim donesla k žrádlu - ale nažerou se a vděčnější strávníky jsem nepoznala. To jen pro odlehčení.Pak si dám klidně nohy na stůl a jsem neskonale spokojená, žádné dusno, připomínky buzení v noci kdy pán tvorstva jde spát a přišly na něho touhy bez ohledu jestli ty touhy mám také. Víš dneska nechápu proč jsem to dovolila a to je taky jediná věc kterou si vyčítám, Předesílám že nejsem příznivcem rozvodů za každou cenu a kvůli první krizi která příjde. ALE DNESKA VÍM ŽE JE TO MŮJ ŽIVOT A NIKDO NEMÁ PRÁVO MĚ NUTIT ŽÍT HO PODLE JEHO PŘEDSTAV.A vůbec největší výčitky mám kvůli dětem. Tomu staršímu bude letos 40 a snad už to překonal. Mladší skoro 18 se teprve vzpamatovává, ale z jeho chování vidím jak ho to poznamenalo. Navenek jsme vypadali jako normální manželství. Skoro ideální manžel - nebil mně, nepil byl pracovitý. Občas si odskočil bokem - no co to se dá přežít. Ale nejde žít s manipulátorem který ví všechno nejlíp, ví jak máte žít, co si máte obléct, jak máte trávit volný čas, on musí vychovávat děti protože vy o tom nemáte páru. Na otázku syna proč má něco udělat tak jak to chce otec následuje odpověď PROTOŽE JSEM ŘEKL. No a pak už máte tak vymytý mozek a nízké sebevědomí, že začínáte věřit že jste ta nejhorší, nejtlustější, nejblbější, nejneschopnější a tak se snažíte třeba těch mých 40 let.