Tabitho, tohle už vůbec nechápu, Kdyby On chtěl, abychom my, nebyli my, ale pouhou Jeho součástí, proč by nás stvořil ve vší téhle různosti?
Když ty nebudeš ty, co ti zůstane, abys mohla dát?
Jaký by potom měla smysl existence farizeje a celníka? Kam by se poděla všechna pokora nás hříšných?

Ten pocit propasti je možná dán tím, že se nikdy nemůžeme ani přiblížit Jeho dokonalosti, ale snad proto musíme být připraveni tu nedokonalost přijímat, protože je to Jeho úmysl a je naší svobodnou vůli alespoň se pokusit napravovat to, co vnímáme jako své chyby a hříchy.

Omlouvám se za své texty, ale teprve když jsem tohle začala mnohem víc vnímat citem, než pouhým rozumem a studiem, pocdařilo se mi pochopit alespoň malou část toho, co On dává a nabízí.

Nebudu ti oponovat na úrovni tvých textů, na to možná někdy dojde, ale tenhle způsob mě vzdaluje "tisíce mil" od pochopení podstaty, kterou nedokážu vnímat pouhou vůlí a rozumem, mám pocit, že to je neskutečně málo.