žigulík
Moje dcera dál chodí do školy a dál se dobře učí. Když je se mnou, o tátovi nemluvíme, ona se normálně směje, hrajeme si, učíme se, čte si - je to šťastné dítě. Když není se mnou, telefonujeme si, zajde za mnu do práce, není na ní nic podivného, normální dítě.
Jen jednou se mi nedařilo jí něco vysvětlit do školy - vztekala se, že to táta umí líp. Reagovala jsem - jestli chceš, hned tě za tatínkem dovezu - a malá vykřikla - neeeee, ja chci být ted s tebou, nechci za ním.
Jen jednu jsem se jí zeptala - ty bys chtěla, abysme zase bydleli všichni spolu - ty, já a tatínek? Malá se na mě podívala a povídá - mami, já nevim. A šla si hrát dál, žádné přemlování, žádné slzy. žádné trauma.
Toliko fakta.