Ovino, je mi líto, že nechápeš podstatu - ty jsi tu popsala kupu textu o tom, že nemáme soudit chybující bližní, ale sama soudíš.
Tím, že vztekle zadupeš nožkou a prohlásíš, že to tak není, nic nezměníš.
Chybu nesmázneš tím, že "přepneš" a prohlásíš, že není. Je a zústane zaseknutá, jako osten.

No nic, já když mám pochybnost sama o sobě, raději zpytuji svědomí a snažím se napravit, co se stalo, abych si nezatěžovala svědomí vůči bližnímu, s vědomím, že nejsem dokonalá.
Uznávám, že ve tvé duchovní dokonalosti ti nesahám ani po paty a možná se cítíš ve své pozici a ve své dokonalosti neotřesitelná. Kdyby něco takového bylo člověku vůbec možné, snad bych ti i záviděla, ale natolik znám život, že vím, že to není možné.