Přidat odpověď
Je to složitý. Oproti jiným rozvedeným vztahům asi relativně dobře. Nedělá žádný velký problémy, akorát sme se u soudu rafli kvůli pětistovce na výživným. I tak ale jsem dostala víc, než by kdejaká samoživitelka mohla chtít, je to skoro tři tisíce. Takže tady dobrý. Nedělal ani problémy ohledně péče o dítě, protože by nebyl schopný se o dcerku postarat. Pro mě taky dobrý. Velký plus bylo, že mi přenechal byt. Sice ve slabé chvilce, a později si to rozmyslel, ale to už bylo pro něho pozdě. Takže taky dobrý. Ale úplně upadl. Je zanedbaný, nesamostatný, nedokáže ani sám zaplatit fakturu za internet, neví jak problémy řešit, a chodí si ke mně stěžovat, jak špatně se mu žije, že za to můžu já, dokonce na mě vybalil, že hladoví, což je jenom jeho vina, plat má pěkný. Dcerku si nemůže brát k sobě, protože bydlí v pronájmu, kde ji mít nesmí, takže chodí za ní sem, za mnou. Já jí nechci bránit ve styku s otcem, takže to musím trpět. On tady dělá ublížený obličeje, jak sem ho zničila. Když potřebuji nutně hlídání, protože musím do práce třeba na neplánovaný přesčas, tak buď nepomůže vůbec (protože musí na chatu), nebo schválně přijde pozdě. Když po něm chci peníze, třeba na školku v přírodě, zavalí mě výčitkama, jak je na tom špatně. Takže už radši nic nechci. Rozvedla jsem se s ním kvůli chlastu. Chlastá ještě víc, dneska přišel s monoklem na oku. Myslím, že se časem upije. Je hrozný dívat se na tak tragickýho jedince, ještě když ta jeho tichá výčitka zaplní celý byt, až to kape ze stěn. Nejradši bych ho odřízla úplně. Ale nemůžu, kvůli dceři. Až uznám, že pro dceru on není žádný přínos, tak ho z našich životů vylifruju úplně. Zatím to ještě nenastalo, ale předpokládám, že bude zanedlouho taková troska, že na to taky dojde.
Předchozí