Aniž bych jakkoli chtěla zpochybňovat SPRÁVNOST rozhodnutí "rozvést se" v případech partnerova násilí, vydírání, alkoholismu, hráčství a jiných s normálním soužitím neslučitelných patologií, určitě bych - minimálně po třicítce - byla opatrnější tam, kde "vlastně o nic nejde, jen si už tak nerozumíme jako dřív".
Já svého rozhodnutí "rozvést se" nelituju - bohužel to bylo to jediné, co se v našem případě dalo ještě smysluplného udělat. Ale upřímně, život, který po rozvodu "konečně" vedu, a že už jsem nějaký ten pátek rozvedená, NENÍ zase o TOLIK lepší

Stojí mě všechno dvakrát tolik, mnohem víc se nadřu, musím složitěji plánovat práci a služební cesty s ohledem na dosud malé samonehlídatelné dítě - a jak jsem čekala, že přece pohledná, tolerantní a sexy holka s mladistvým a optimistickým pohledem na svět záhy bude zájemce o "druhou šanci" - toho, který bude konečně skvělý, chápavý a spolupracující, protože takového si přece po tom všem trápení a vynaložené odvaze i úsilí ZASLOUŽÍM - přehazovat vidlema, tak jsem od té doby nepotkala ani jednoho, který by neměl zájem jenom o "nezávazno", a to ve všech směrech. (A navíc jsem si při budování toho "nového lepšího života" nechala zlomit a sebrat velkou část energie a optimismu...)

Takže pozor, ZVAŽOVAT PEČLIVĚ každou konkrétní situaci zvlášť!