Maus, nevím, kolik ti je let, ale život je strašně krátký a v 50 zjistit, že když jsi byla "mladá a hezká", prožila jsi ty roky s blbcem, který ti ani nedokázal dát najevo, že tě má rád.... Holky se do tebe pustily, ale ono to zvenku vypadá strašně jednoduše, a přitom když v tom žiješ, není to černobílé... Já dokázala odejít až po 10 letech. Nebyla to nějaká zásadní věc, spíše se sečetly ty kapky. Nechtělo se mi odejít, svým způsobem bylo pohodlnější a jednodušší zůstat. Ale uvědomila jsem si, že žít "nahoru - dolů" vážně nechci. Uvědomila jsem si, že lépe mi bude třeba i samotné a finančně nezajištěné než s ním. Že takhle žít do konce života nechci. Že mám nějakou cenu. Odešla jsem a myslím, že dodneska to nepochopil, proč. Jsem 10 let s jiným mužem. Chová se ke mně hezky, máme krásný vztah. Přijal mé děti, spolu máme další 2 holčičky. Lituju roků, kdy jsem brečela v noci pod polštářem a styděla se před kamarádkami a známými za mého "partnera" - v uvozovkách to mám proto, že to žádný partner nebyl. Spíš jen majitel jedné hospodyně a matky jeho dětí. MMch, vyhrožoval, že mi vezme děti atd, a nic z toho. Měl rád klid, válení u tv, s dětmi by o to přišel. Držím pěsti, ať se rozhodneš tak, abys měla hezký a spokojený život.