ažur.. x let jsme zvládala ty odporný stavy sama. S prvním dítkem jakoby zmizelo všechno zlý.S druhým se toz horšilo a po to co umřel děda, kamarádka, druhá kámoška, stěhovaly jsme se, oznámili mi že dcera skoro neslyší, pak druhá to samý.. najednou to přišlo a skolilo mě to. A příčina byloa prostě dětství.Nahromaděnej stres, neláska k sobě..Jo měla jsme pocity že nemůžu dál a ani nechci.. ale ty děti no.. k vůli nim se člověk nakopne. Tak jsme našla naprosto suprovou terapeutku(po 16letech konečně dobrou) psychiatričku, ta dala léky, terapeutka mě provázela na cestě hledání a pátrání ,po 3/4 roce jsme začala cejtit že mě zase baví ráno oči otevřít a ted po 2 letech jsem bez terapie a bez léků. Je to bomba
Takže hlavně se nenechat odradit a páte¨rej v sobě ikdyž se ti zdá že už to nejde..