Někdy v roce 1994 dávali nějakou telenovelu, ze které jsem neviděla nic, ani už nevím, co to bylo, ale moje šéfová to sledovala a když náhodou nějaký díl neviděla, tak šla za námi, jestli jsme to neviděly a o čem to bylo a kolegyně jí to vždycky děsně dramaticky líčila. Vždycky něco popsala, pak řekla STŘIH a pokračovala dalšími obrazy, bylo to děsně poutavé, sama šéfka říkala, že je to od ní lepší než v televizi.
Když jsem byla těhotná s nejstarším, tak jsem odpoledne mívala puštěnou Primu, abych měla nějaký kontakt se světem a tam mezi detektivkama taky byla taková nějaká záležitost z Jižní Ameriky a bylo to úžasný, jak tam v té kanceláři vždycky stáli ty herečky za sebou, jedna mluvila, druhá koukala a tvářila se, pak byl střih a zase stáli dvě za sebou, jedna odpovídala a druhá se tvářila. Nějak to nemůžu.