Vážně nechápu, proč se svatby tak příšerně bojím. Je mi nepříjemná představa, že si vybírám a kupuju šaty, zařizuju hostinu, jsem středem pozornosti na úřadě... Ano, dá se dělat i svatba jen za účasti svědků, ale to moc nepomůže. Je jen míň lidí, ale všechny ostatní byrokracie zůstávají.

Některé z vás se mě tady v diskuzi ptají, proč svůj stav tady řeším. No, všimla jsem si jednoho fenoménu rodiny. Ať jde o jakékoliv téma, diskutující mají hodně tendenci souhlasit se zakladatelkou. Například se založí téma, že učitelky v MŠ nedovolí čůrat dcerce na zahradě. A hned se rozpoutá diskuze, jaké jsou učitelky hloupé a zlé. Následně založí některá jiná máma diskuzi o tom, jak v jejich školce jedno dítě má tendenci čůrat na zahradě. A opět se dozvíme, jak jsou učitelky hrozné, jak je to nehygienické. A takových příkladů bych mohla dát nepočítaně. Tak jsem si říkala, jestli tohle hodně kontroverzní téma také zaboduje. Moc jsem tomu ale nevěřila, přece jenom nás odpůrkyň svateb není ve společnosti velké procento.