Ahoj,

s manželem jsme už spolu 9 let...ale teď nějak ty poslední roky stojí za ... Začalo to vlastně tím, že manžel chtěl mermomocí podnikat, ale v tu dobu to nebylo zrovna nejvhodnější období. Čekali jsme totiž 1. miminko Uklidňoval mne, že bude vše v pořádku a že to zvládne a budeme se mít královsky. Jenže manželovo podnikání skončilo fiaskem (s dluhy) a mým neustálým pláčem ohledně financí (co bude dál, jak zaplatíme to či ono)..jak zabezpečit miminko, připravit výbavu atd.?! To už bylo před porodem...tak, aby manžel zachránil situaci, narychlo vzal podřadnou práci s tím, že bude hledat dál.Naštěstí nám pomohli finančně moji rodiče. Jenže ona ta lepší práce nepřicházela a nepřicházele..skoro rok trvalo než jsme ji společnými silami našli...bohužel v tomto období jsme se hodně stáhli každý sám do své bubliny a vzájemně si vyčítali svoje chyby! Místo radosti z miminka se neustále řešili finance a další neshody. Padala i dost silná slova. Pak přišla ta lepší práce..jenže s každodenním dojížděním cca 100km..řekli jsme si, že to zvládneme...jenže, když máte manžela celý den pryč a jste na vše sama, tak ty nervi stejně zase vygradují...domluvili jsme se tedy, že spolu budeme trávit veškerý čas, který bude možný...ano fungovalo to chvíli než nastala další kolize..znovu jsem otěhotněla..jenže problémy z minulosti (i moje zdravotní) nám nedovolili si ho ponechat a tak jsem musela na potrat. V tu dobu zase opět vygradovali naše problémy a výčitky z minulosti a tak je to pořád dokola až doteď. Včera jsme měli s manželem velkou promluvu a padlo slovo rozvod. Jenže já manžela i přesto všechno stále miluju a chtěla bych, aby bylo zase dobře..jenže na tuto moji větu mi bylo odvětěno "nemůže být po tvém"...ale, že ještě náš vztah nezahazuje..jenže já snahu od něj necítím (je ve své bublině a žije si po svém)..jsme jak dva cizí lidé pod jednou střechou. Bolí mne srdce a neumím si představit, co dál ...být bez manžela a dcerku připravit o tátu?! Prosím poraďte jaké máte zkušennosti Vy a jak se dá toto překonat. Moc děkuju