Mám kamarádku co je velmi citlivá a vnímavá k těmto věcem. Dnes už bydlí pár měsíců v novém baráčku a po osmi letech v bytovce se konečně vyspí a nebojí se jít v noci čůrat, aniž by budila muže, ať jde s ní. Chodili za ní mrtví, k posteli, natahovali ruce, hladili ji, v noci viděla světýlka plující po bytě, spotřebiče se jim taky sami spouštěly. Ne, není blázen, ne, nehulí. Po těch osmi letech, kdy se tam chvílemi fakt bála a než by spala sama, to radši jela ke kamarádce, když se nastěhovali do nového a ona se NEBOJÍ, jí muž řekl, že dřív na tom pozemku bytovky, kde žili, byla katovna. Že jí to nemohl říct dřív, bo se bál její reakce, ale že je to tak. Dnes má klid, bydlí v baráčku, kde předtím nic nestálo a je moc spokojená. Teď už za ní chodí jen maminka, ale tu vidí vždy ráda