Libiku,
já myslím, že zájem o ty truhláře a švadleny by byl, ale veliký rozdíl mezi Lojzou Vomáčkou, tvořivým truhlářem, a řetězcem IKEA, je v tom, že IKEA má reklamu, PR, webovou prezentaci, kamenný krám ve shopping parku vedle TESCA či Globusu, kam se i tak hrnou davy. Lojza Vomáčka má svou dílnu ve svém prdelákově, web nemá, reklamu neprovozuje, možná je ve zlatých stránkách (kde ale dnešní internetová generace dávno nehledá). U nás na dědině máme truhláře, ale kdyby babička od jeho ženy v krámě nezjistila, že je truhlář, tak o něm prostě nevíme. Ani na baráku cedule, ani web, ani v obecním zpravodaji reklama, ani mapy.cz ho nenajdou, prostě nic. Co je to za živnostníka, když zákazník se o něm dozví jen od jeho sousedů a v hospodě? Jakou může mít asi klientelu a obrat? A já se přiznám, že nejsem ochotná volat na anonymní telefonní čísla a nečeho se tam naslepo doprošovat, nebo chodit po putykách a ptát se štamgastů, jestli náhodou neví, kdo z dědiny by mi mohl udělat to či ono. Chci řemeslníka snadno najít (mezi firmami na seznamu, v mapách, na obecních stránkách, nástěnkách...) vidět nějaké portfolio toho co umí třeba na tom webu), chci mít reference, přečíst si jestli to či ono daný člověk vůbec umí a dělá.
Podle mne tedy není takový problém v těch řemeslech jako takových, ale v tom, že tradiční páni řemeslníci zamrzli v dobách, kdy člověk neměl na výběr a hledal je na dědině v té hospodě. Dneska na výběr máme, a kdo o sobě nedá vědět, ten se prostě do výběru nedostane. Je to blbý, ale je to tak.