Podle mě je to hlavně otázka osobního přesvědčení. Pokud to má člověk podstoupit, musí si být stoprocentně jistý a i v budoucnu silný a nezapochybovat. Já osobně bych do toho nešla, právě kvůli té definitivnosti, a taky kvůli životním zkušenostem.
Než jsem se vdala, měla jsem přítele, který měl 3 děti. První měl hodně hodně mladý, prostě omylem (ale dodnes má s tou přítelkyní i synem výborný vztah), další dvě měl za pár let už cíleně se svou ženou. Po druhém, resp. třetím dítěti se se ženou dohodli, že další děti nechtějí a on podstoupil vasektomii. Za dva roky řešili rozvod. Pak jsem se objevila já. Nejdřív hrozně zamilovaná, ale pak racionální, s touhou po dětech, ale přirozeně (a taky možná trochu touhou mít doma chlapa, co bude chlap po všech stránkách - neodsuzujte mě za to...). Ano, umělé oplodnění je řešení tohoto problému, je to skvělá věc pro lidi s jinými problémy, ale z mého pohledu hlavně pro ty, kteří za to sami nemůžou. Ale proč to podstupovat, když to vlastně není úplně nutné? Nevím, já bych to prostě chlapovi nedovolila udělat, a sobě taky ne. O tom mě zanedlouho přesvědčilo to, když jsem poznala rodinu, která při autonehodě přišla o všechny tři děti. Byli šťastní, spokojení, další děti rozhodně nechtěli. A pak se stalo toto, a oni byli šťastní, když ani ne za dva roky měli doma zase miminko... Ano, vím, je to extrém, ale člověk prostě nikdy neví, co bude...
Já mám dvě děti (jeden SC) a za sebou jeden potrat. Mám v sobě pocit, že ještě nejsme kompletní, ale i když manžel teď další mimi nechce, necháváme to otevřené. Kdysi jsem brala HA, ale nebylo to ono, posledních 6 let gumičkujeme (tedy samozřejmě kromě cílené výroby dětí), nikdy jsme s tím problém neměli. Jasně že používat pesar nebo kondom není úplně to pravé, ale pro mě menší zlo než sterilizace. Prostě bych nikdy neřekla, že tak je to jednodušší, protože zjednodušovat si život zrovna tímto způsobem se mi příčí... Takže jak jsem psala na začátku, je to prostě o osobním přesvědčení...
Přeju hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoli...