Včera jsem zahlédla jen konec, budu si to muset někde na netu pustit, nicméně mě zaujaly dvě věci.

Jednak údajná zvyšující se sebevražednost lidí nad 60 let.

A za druhé tam vyslovovali myšlenku, že staří lidé si na své stáří vydělali.

a také, že je třeba spíš zajistit urychlený nástup nových ročníků do práce, aby měl tzv. kdo vydělávat na starší generaci.

Tahle myšlenka mě hodně zaujala v souvislosti s včerejším tématem o tom, jak budou mít všichni vysokoškolské vzdělání. Když jsem se nad tím zamyslela, tak je to vážně absurdní.
Mladí v rozpuku sil /ale nenadaní/ se budou udržovat na školách co nejdéle zuby nehty, společnost vkládat to jejich pseudostudia prostředky, ve finále se jejich nástup do pracovního procesu opozdí řádově /beru různé vyšší odborné školy, nástavby, Bc tituly i vyšší, klidně o sedm let - dívčina si střihne nějakou dvouletou nástavbu, protože se nedostala na vs, pak se dostane, takže bude ještě třeba 3-5 let někde pokračovat. Ve výsledku bude mít titul Bc v nějakém oboru, kde to vysokou prostě zvládne, ale uplatnění pro ní i společnost sporné.

A na druhé straně se razí názor, že lidé mají dělat do sedmdesáti i více let, aby si na sebe vydělali.
Lidé, co už svoje pro společnost odvedli.

Taky cítíte ten rozpor? Místo aby mladá generace získala potřebné vzdělání - nezdevalvované, nezatěžoval se stát náklady na studium dětí, které na to nemají a tahle generace nastoupila do praxe a začala odvádět daně a pracovat, děti mají havaj na školách a nejstarší generace se nutí fungovat do padnutí, protože údajně, nemají vyděláno na důchody.
Tak trochu se mi vnucuje vize mladých ležáků, když to trochu přeženu.

Jak vnímáte vy tenhle rozpor?
A jak byste to řešili vy osobně - dali byste studovat za každou cenu své dítě, i když je průměrné, nebo byste ho radši dali na učnák na nějaký dobrý obor, který mu pak umožní podnikání??

Možná jsem měla založit témata dvě, ale to je jedno, záleží na každém diskutujícím, jestli to vezmem z osobního hlediska, nebo jen tu globální stránku diskuse.