To je něco s čím musím bojovat. Jsem taková "huba nevymáchaná" a někdy , když mě děti vytočí , tak Jeníkovi řeknu, že teda nevím, nevím, že ho pošlu do normální školy. No, už se mu to snažím neříkat, neb mi inule odpověděl: Když bych neměl domškolu, tak bys měla hřích, že jsi neposlechla Pána Ježíše. A bylo vymalováno.
Na druhou stranu docela poslední dobou přemýšlím o té zodpovědnosti, do které od září vstoupíme. Až jsem se toho zalekla. Sama osobně musím bojovat s tím, ho nesrovnávat (třeba s dalšíma domškolákama, když tu Žani píšeš, jak berete 3.-5.třídu
). Asi je to pozůstatek z mého dětství a tlak okolí, které je nastavené na srovnávání, výkon, rychlost. Sama pro sebe si říkám, že v rodině budeme mít od září ještě prvňačku a jeho kamarádi jsou také prvňáčci, tak snad bychom poznali, kdybychom někde byli pozadu.
Takže srovnávat se učím nesrovnávat (ústně), ale koukám aby uměl (minimálně) to co "ostatní" (v rámci možností).
Tak snad je to trochu srozumitelné.