Ecim, to je ale nezvládnutí situace, tedy příčina, ne pouhý fakt, jestli je, nebo není někdo - kdokoliv, doma.
Já tvrdím, že je to nedostatek vychování. Samozřejmě že jsou urité hranice a meze. Mezi nám není ten problém, že tě nechápu, ale to, že tahle tvoje osobní zkušenost nemůže vytvořit všeobecné pravidlo, že je to špatně.
To, co se dělo v tvém případě, bylo špatně, to asi ano, o tom se není třeba přít.
Ne že bychom neměli na nervy lezoucí členy rodiny, ale prostě jsme je odbourali, protože nám připadalo nepatřičné je převychovávat a bylo jen na nich, jestli se změní a začnou být přijatelní, nebo se nezmění a potom ať si jsou nepřijatelní, ale bez nás. To je taková výhoda dospělosti a jedna z těch, která se nekoná automaticky s dovršením 18cti let.