Grainne,
já bych k tomu přidala ještě jiný pohled.
Taky na všechny ty aktivity (práce v zaměstnání, v domácnosti) pohlížíme tou optikou "kolik to vynese nebo jak mne to baví" a poměřujeme to furt se základní mantrou "jestli mi kvůli tomuhle vůbec stojí za to zvednout zadek (odcházet každý ráno z baráku)". Ten pohled mi přijde v současnosti hodně bující a občas ho srovnávám se svou babičkou (sorry že ji pořád zmiňuju, ale mně prostě přijde tato žena se základním vzděláním a obrovským srdcem strašně inspirující), která tohle fakt nikdy neřešila (a šťastná to žena), protože ta naopak odmala věděla (jako všichni z tehdejších generací) že PRACOVAT SE PROSTĚ MUSÍ A ŽIVOT NENÍ O SEZENÍ NA PRDELI. Tedy zkusit se na to podívat z druhé strany. Nikoli z té, jestli je pro mne to či ono natolik dobré (výnosné, prestižní, uspokojující), abych to šla teda dělat, ale z té strany, že život je prostě o aktivitě, o tom že mám víc dělat a míň přemejšlet o tom, jestli je zrovna toto tím nejlepším na světě co bych mohla dělat a jestli bych místo toho nemohla dělat něco jiného nebo nedělat nic...
Neříkám že sama podle toho dokážu žít, nejsem taková včela... ale přijde mi tento pohled někdy velmi inspirující.