"Tak snad normální člověk dělá to nejlepší, co dělat dle svého úsudku může." Ano, ale jak už jsem tu napsala mockrát, by měl brát ohled na zájmy všech a ne jen na svoje zájmy.

Kdyby mi moje dítě řeklo: "Mami, moc bych si přál(a), abys chodila do práce, která tě bude bavit, jsem už ve věku, kdy chci být doma po příchodu do školy nějakou dobu samo, a moc stojím o to, abys pracovala a vydělávala jako jiné maminky, protože když to dokážou ony, tak ty to dokážeš taky, bylo by mi moc líto, kdybys své schopnosti patřičně nevyužila," tak to rozhodně nenechám bez úvahy a bez odezvy.

Grainne, jak to máte doma zařízené, je jen vaše věc. A že já osobně bych byla z bezdůvodně nepracující matky nešťastná a nedokázala bych si jí vážit a mít k ní hezký vztah za to, že nevydělává a je doma v době, kdy o ni nestojím, místo toho, aby jako jiní práceschopní rodiče chodili do zaměstnání, je zas čistě můj problém.