"Chodiči do ŘKC...jako jakýsi kolorit nedělní návštěva v kostele...celý týden dělali věci, které se neslučují s životem křesťana, k kostele dojde "k nápravě", vylezou z kostela a už sedí v hospodě, již pomluvy, kletí atd....to vidím u sousedů, u lidí z rodiny......
Mně spíš zaráží, proč obzvlášť na vsi se to bez nedělního koloritu neobejde, jsem si ale jistá, že ti lidé to mají jako zvyk, ale živá víra v tom není."

Tobě se to nezdá jako posuzování? Dokonce píšeš, že si jseš i jistá. Moje reakce nepřekrucuje tvůj příspěvek, naopak je přímo k věci. Víš lépe než ti konkrétní lidi, proč oni se tak chovají a zrovna tak víš i lépe, nakolik je od nich to konkrétní chování upřímné. No jsi prostě dobrá, já tohle tedy nikdy nevím a netroufám si u nikoho soudit.



"Když zhřeším, nebudu čekat až na zpověď, ale vyznám to Bohu hned, protože nechci narušit svůj vztah s Bohem. "

Jistě, zpověď je nutná hlavně pro hříchy těžké, kdy se vědomě dopouštíme závažné chyby. Pro lehké hříchy nutná není, ale to neznamená, že z ní není užitek. Kdo nezažil, nepochopí.



Co se týče toho, jak moc kdo hřeší, tak je zřejmé, že pro někoho se nejeví hříchem, když posuzuje druhé lidi a říká, co mají dělat a nedělat. Ale skutečně to není hříchem? Jak víš, do jaké míry je vina člověka, jemuž nebylo dáno určité poznání své hříšnosti, větší, než vina toho, kdo si myslí, že ví, a že se snaží o dokonalý život a přitom bez rozpaků hodnotí životy a hříchy druhých?