Nevím proč tady někdo překrucuje můj příspěvek, nikoho nesoudím, jen konstatuji, že jsou lidé, kteří to s Bohem myslí vážně a jiní, kteří to vážně nemyslí. Jestli chce někdo vyznávat hříchy v kostele při zpovědi, nebo doma v soukromí, je to každého věc. Podstatné je, zda je to upřímné a pak by měla následovat náprava (např.zloděj přestane krást a v rámci možností nahradí škodu apod.). Náprava není, že odříkám několik otčenášů...
Duch svatý nás usvědčuje z hříchů a když miluji Boha, nechci zarmucovat jeho svatého Ducha tím, že budu ignorovat jeho hlas a zůstávat v hříchu. Vyznám před Bohem svůj hřích, prosím o odpuštění, příjmu Jeho odpuštění (které nám dal v Ježíši Kristu) a snažím se dál nehřešit a v rámci možností učinit nápravu. Neznamená to, že je to vždy jednoduché a že u toho neprožívám lítost.
Když zhřeším, nebudu čekat až na zpověď, ale vyznám to Bohu hned, protože nechci narušit svůj vztah s Bohem. Čím déle budu čekat s vyznáním, tím více se Bohu vzdaluji a na jeden hřích se lehce nabalí další a další...
Díky Bohu, že: "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."
1 Janův list 1:9