Našemu "jedináčkovi" přibyl sourozenec už v jeho dvou letech, přesto je na něm hrozně znát, že je to první dítě. Nerad si hraje sám, pořád vyžaduje pozornost .. je takový příliš aktivní, až je to otravné. Dárky ho tedy nerozmazlujeme, to ne. Ale chtěla jsem ti říct, že to je prostě asi úděl prvních dětí, ať už jim sourozenec přijde, nebo ne. Řešením by bylo bývalo, kdybyste si ho tolik nevšímali a nechali ho více napospas sobě samému. Ale kdo z rodičů to dokáže? Dneska bych to taky dělala jinak. Ber to tak, že pořadí, v jakém člověk do rodiny přijde, na něj má celoživotně vliv. V něčem je to vždy pozitivní a v něčem negativní. To asi nezměníme.